Pestřec obecný

Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) je zařazený mezi jedovaté houby tak trochu neprávem. Je totiž jedovatý až při požití většího množství a ani pak nevyvolává smrtelné otravy, Malá množství sušených a drcených plodnic pestřce jsou použitelná jako výborné koření, pro svou silnou houbovou chuť a vůni. Roste od července do října, obvykle na okrajích jehličnatých lesů či na pasekách. Nebezpečný je hlavně možností záměny za pýchavku, protože mladé plodnice jsou jí značně podobné. Plodnice je kulovitá nebo elipsoidní, trochu jakoby připláclá. Povrch je bělavý či nažloutlý, rozpukaný na nepravidelné plošky, odspodu je krátký, prakticky neznatelný třeň. V mládí je celá plodnice nasitá, plná, právě jako již zmiňovaná pýchavka, ani rozpraskaný povrch není příliš výrazný. Jak se věk houby zvyšuje, mění se barva dužniny od růžové až po černou, dozrálé výtrusy jsou volně nechány k odnesení větrem právě postupně se rozšiřujícími prasklinami na vrchu. Nehoubaři bývá též zaměnována za lanýže. Otrava se projevuje bolestmi žaludku, zvracením, bolestí hlavy, průjmem atd. Ostatně, jak je na obrázku docela dobře vidět, pestřec je opravdu podobný trochu oschlé pýchavce. Pokud je několik sušších dní po vydatných deštích, naleznete právě na okrajích lesa a pole či louky na podobně vypadající pýchavky relativně často a ty jsou výbornými jedlými houbami. Je dobré se držet jistoty, pokud vypadá houba sebeméně podezřele, tak raději nekonzumovat.

Proč jsou houby jedovaté

Říká se, že se z jedlých hub stávají jedovaté ohříváním. To je samozřejmě naprostý nesmysl, jedlé houby zůstávají jedlé, maximálně se mohou zkazit a pak se sice otrávíte, ale otrava je stejná jako u zkaženého masa a nemá nic společného s jedovatými houbami jako takovými. Problém je v tom, že toxiny z hub obecně poškozují játra. A to opravdu není legrace, protože játra jsou pro život hodně důležitá a jejich poškození, pokud k němu dojde je trvalé. A přitom některé houby své jedovaté účinky dosti úspěšně tají, třeba takové pavučince, které jsou na první pohled (a ochutnání) normálně jedlé, následky (právě poškození jater) nastávají až po několika týdnech po konzumaci, kdy už člověka ani nenapadne, že nějaké houby jedl. A vida. Také je potřeba si uvědomit, že i halucinogení houby fungují na principu poškozování jater, takže opravdu zdravé nejsou.

Čirůvka odlišná

Čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum) je jedovatá houba z čeledi čirůvkovitých. Klobouk o průměru asi 3-10 cm má barvu žlutavou či zelenavou, tvar je nejprve kuželovitý, později se rozvina až do plochého. Lupeny na spodní straně klobouku jsou vysoké asi 1 cm,bělavé. Okraje klobouku bývají rozpraskané, zvláště u starších plodnic. Třeň je středně dlouhý, tlustý i dva centimetry a má bílou barvu. Roste přibližně od srpna do října (čili i zrovna teď!) ve smíšených lesích. Zajímavostí této houby je, že je místy uváděna i jako jedlá, a mnoho lidí ji také jíst může, u citlivých jedinců však vyvolává několik hodin po pozření docela nepříjemnou otravu.

Muchomůrky

Tak jsme se včera poflakoval po lese (jen kousek odtud, na Berounsku) a zahlédl cosi krásného. Ona taková muchomůrka červená, zvléště když je dobře zralá, tak akorát, aby neměla klobouk příliš malý, ani příliš rozložený naplocho. Opravdu krásný pohled, zvláště když hned vedel rste druhá. Jen mě opravdu mrzelo, že jsem ssebou neměl foťák, a to ani ten šmejd v mobilu. Holt jsem nechal telefon doma, aby nikdo neobtěžoval a dopadlo to takhle. Ale to je zákon naschválu, když člověk vidí místo nebo něco, co yb si chtěl zaznamenat, tak nemá čím. A naopak, když řeknete, že půjdete fotit les, jdete s kamarádem a máte ssebou zrcadlovku a spoustu objektivů, v ceně bratru ke sto tisícům kč.. Nu tak nepotkáte naprosto nic zajímavého.. V nejlepším případě před vámi zvířata utečou, než vyměníte objektiv a než zamíříte na krásně nasvětlené místo, tak se ta mezera v mracích zatáhne, a z kouzelné scény se stane normální kus přírody. Pravda, profrsionál prý dokáže hmátnout pro ten správný objektiv a vyměnit ho během několika vteřin, ale to nám zatím opravdu nehrozí.

Čím se liší jedovaté houby od jedlých?

Oblíbený vtip říká že: Každá houba je jedlá, ale některá jen jednou. A o to v zásadě jde. Ne že by byla většina jedovatých hub tak jedovatá, že by jediné ochutnání člověka zabilo, ale na způsobení problémů to stačí. Toxiny z hub velice často poškozují třeba játra, takže teprve po několika otravách se mohou projevit výrazné zdravotní problémy. (Například jako po žloutence. Kdo má náladu na dietu a problémy do konce života?) Nicméně po stránce růsto se jedovaté houby od jedlých neliší. Oboje vyrůstají z podhoubí (mycelia) rostoucího pod zemí, oboje když už začnou růst plodnice tak rostou velice rychle, oboje se rozmnožují sporami. Dokonce ani neplatí poučka, že lze bezpečně sbírat houby okousané zvěří. Zvířata sice opravdu nekoušou jedovaté houby, ale zato mnoho těch, jež jsou pro člověka jedovaté jsou pro zvířata jedlými. Nádherným příkaldem rozdílu co je a co není jedovaté pro člověka a zvíře je penicilin. Pro člověka lék, pro mnoho zvířat smrtelný jed. A u hub to platí také..

To ale byla doba co?

Co jsem se tu ani neukázal. Nu holt začala doba dovolených, nebyl jsme nikde poblíž počítače, veškeré kosmetické změny co se tu udály dělal kamarád. A v poklidu se na jakoukoliv aktualizaci článků vybodl. Co se dá čekat od kámoše holt? Jo, jasně že ti tam občas něco napíšu.. A výsledek? Ani řádka.. Pokusím se, aby se to změnilo..

Tak jsem zase jednou tady

Ale upřímně, není to až taková zásluha. Prostě jsem se po nějaké době probral z nemoci, a usoudil, že nemohu nechat blogy bez jakékoliv aktualizace. A protože mi již jaksi došly jedovaté houby (a i ty nejedlé jsou použil buhvíkrát) tak nevím co dál. Snad se něco najde. Snad. Uvidíme, ale asi to ještě chvíli potrvá.